VIP zprávy TV PRIMA  zavítaly za Monikou Bagárovou i do naší školy. Záznam z této návštěvy je k dispozici na adrese: ZDE

Studentky a jeden student střední pedagogické školy absolvovali už v prvním ročníku v prosinci svou první pedagogickou praxi. Na začátek své „kariéry“ si vyzkoušeli práci ve školní družině přímo v budově Školského komplexu na Mendlově náměstí. Nejlepší shrnutí by znělo asi takto: Nikomu ze studentů se vůbec nechtělo zpět do školních lavic. A všichni se těší na další praxi v červnu! Tentokrát se půjdeme učit do mateřské školky.

Vyučující pedagogiky Mgr. Filip Klobušický

            Dne 2. 1. 2012 jsme se v 10.30 hod sešli na Mendlově náměstí, odkud jsme se o něco později vydali na cestu – směr Deštné v Orlických horách.

            Cesta trvala zhruba 3 hodiny. Nejdříve jsme se obávali, že nebude sníh. Ještě kousek od našeho cíle po něm nebylo ani památky, ale jakmile jsme vyjeli o pár metrů výše, sněhu jsme se přece jen dočkali.

            Po vystoupení z autobusu nastal první problém. Potřebovali jsme nějak dostat ven všechna naše zavazadla, přenést je do chaty a lyže se snowboardy umístit do lyžárny. Jenže spousta z nás byla najednou tak unešená okolím, že práce zbyla jen na pár oddaných jedinců (převážně dívek…).

            Následovalo ubytování a pak už jsme se vyrazili na svah. Učitelé nás nechali dvakrát vyšlapat a následně sjet kopec, načež nás rozdělili do družstev. To nás tak zmohlo, že jsme odešli unavení na chatu, snědli večeři a odešli do svých pokojů nabrat síly na další den.

            Následující dny probíhali tak, že jsme se po družstvech věnovali výcviku jak na lyžích tak i na snowboardech. Pod vedením našich učitelů to šlo bez problémů. Každý večer jsme měli referáty týkající se lyžování, snowboardování, první pomoci a okolí Deštné. Na to jsme se nachystali už doma před kurzem.

            Týden uběhl velmi rychle a den odjezdu byl tu. Na cestu jsme dostali od majitele chaty svačinu a mohli jsme vyrazit. Cesta domů už neubíhala tak rychle, jelikož se nám domů a do školy moc nechtělo.

            My osobně můžeme říci, že rozhodně nelitujeme naší účasti na tomto výcviku, a to i díky našim skvělým profesorům.

Pan profesor Horák se nám po celou dobu trpělivě věnoval, a přestože jsme často odporovaly a nadávaly, naučil nás základům snowboardingu. Obdivovaly jsme pana profesora Kuchaříka, který dennodenně chodil běhat. Byly jsme rády, že jsme díky lyžáku mohly poznat pana profesora Mudráka, který nás se svými vtípky vždy pobavil. Náš zdravotník nás zásoboval obvazy a léky, které jsme občas v průběhu kurzu potřebovaly. A zjistily jsme, jak má paní profesorka Špičáková srdečnou povahu.

Pobyt jsme si všichni velice užili, zlepšili jsme se v lyžování i snowboardingu a přijížděli jsme domů s mnoha zážitky.

Monika Staňková & Šárka Jursová – Studentky střední pedagogické školy

HODNOCENÍ NÁVŠTĚVY VÝSTAVY v UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉM

                    MUZEU V BRNĚ SE TŘÍDAMI KVINTA a I. SPGŠ 

Studenti kvinty I. NZG společně se studenty 1. ročníku SPGŠ navštívili ve čtvrtek 26.1. 2012 expozici v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Kurátor Dr. Ladislav Kessner přistoupil značně velkoryse ke svému projektu a jeho promyšlený postoj je rovněž patrný ze samotného názvu výstavy: Obrazy mysli, mysl v obrazech. Pro naše studenty byl vybrán program pod názvem – „Já, mysl“.

Celý projekt je nesmírně obsáhlý a přesahuje hranice samotného umění. Autorům výstavy se jednalo především o propojení a nalezení vazeb s vědou a filozofií. U takových projektů většinou vzniká problém nadměrné rozsáhlosti a s ní spojený prvek nepřehlednosti a nezajímavé detailnosti. Myslím si, že ani jedno z uvedeného negativního přisouzení brněnskou výstavu neohrožuje.

Velmi citlivě propojil kurátor výstavy strnulost vystavených exponátů a jejich potencionální osamocení s oživením projektu, o které se postaraly studentky oboru dějiny umění na FF MU. Velmi vhodně voleným, a pro naše studenty, promyšleným přístupem se postaraly o komentář k vybraným exponátům. Jejich průvodní slovo výstavou bylo nesmírně poutavé a vzbudilo mezi studenty opravdový zájem.

Uplatněny byly poznatky z biologie, psychologie, fyziky, ale rovněž tak z kriminalistiky a tím mohly být obohaceny znalosti z právní nauky. Apelováno bylo díky vhodnému působení průvodkyň také na představivost a imaginaci našich studentů. To hlavně „tváří v tvář“ některým nejednoznačným uměleckým dílům, které by jinak možná sklidily odmítavé postoje a v některých případech i opovržení.

V jedné fázi návštěvy byli studenti vybídnuti k vlastní kreativní činnosti. Ve vedlejším sále s promítací plochou byli instruováni jak uplatnit svoji vlastní fantazii a svůj osobitý projev v jakémsi sebereflexivním vyjádření a tak se za pomocí barev a výkresů mohli pokusit o znázornění svých vlastních prožitků, pocitů a momentálních nálad. Zájemcům pak bylo umožněno prezentovat svoje „dílo“ před ostatními.

Exponáty na výstavě pocházejí z různých slohových fází domácího, ale i světového umění. Navíc kurátoři odmítli sledovat jednotící linii v technikách provedení jednotlivých děl. A to se možná ukázalo jako správný krok. Student má možnost ve výstavních prostorách porovnávat malbu s kresbou a tu zase třeba s různými grafickými technikami. Tento citlivý průřez umožnil u studentů oživení jejich znalostí, připomenutí již známých skutečností, ale hlavně vzbudil zájem.

Ukázalo se, že rozptýlení umělecké tvorby a její určitá neutříděnost a slohová roztříštěnost může být vyvážena tematickou jednotností a dodržením myšlenkové návaznosti. Právě toto hledisko možná přispělo ke zvýšení pozornosti a vnímavosti našich studentů. Je třeba ale znovu brát v úvahu důležitost a význam vhodně voleného komentáře studentek.

Návštěva výstavy Obrazy mysli, mysl v obrazech byla bezesporu pro mladé studenty přínosem. Ukázalo se, že teoreticky obtížné a náročné téma je možné prezentovat a přiblížit lákavým způsobem, v některých momentech i s jistou nadsázkou, humorem a hlavně vzbudit při tom všem tolik potřebný zájem.

Odnesou-li si studenti z této návštěvy ještě navíc také některé nové informace do oboru biologie, základů práva, popřípadě filozofie, splnila tato komentovaná výstava plně svůj účel.

                                                                                                                       Petr Boleslav

Monika Bagárová, studentka Střední pedagogické školy na Mendlově náměstí, líčí ve svém pedagogickém deníku zážitek z praxe.

Vánoční besídka

(Úterý 20. 12. 2011, 13.00–14.30 hod)

Dorazila jsem z náročné cesty zpět do Brna na vánoční besídku dětí prvního až třetího ročníku Anglické základní školy na Mendlově náměstí.

Mým úkolem bylo zazpívat s dětmi vánoční koledu a rozdat pár podpisů, kdyby děti měly zájem. Když jsem vešla do dveří, děti si mě hned všimly a krásně mě přivítaly s žádostí o podpis a fotografii. Hned jsem mezi nimi dostala krásné místečko. Utvořily kolem mě kruh a postupně diktovaly svá jména. Mile mě překvapilo, že si pro podpis chodilo stále více dětiček. Žádaly mě, zda bych jim mohla dát věnování a další kartičku s podpisem i pro jejich rodiče, sourozence či prarodiče. To bylo moc milé.

Po půlhodinovém podepisování měly děti pěvecké vystoupení, na které se moc těšily a opravdu se na něj pečlivě připravovaly. Tak jsem ze zákulisí koukala a držela palečky. V polovině písničky začalo něco šíleně hučet. Děti byly v šoku, ale zpívaly dál. Zachovaly se velice profesionálně. Napadlo mě, že bych jim měla pomoci, ale pořád jsem váhala, zda jim mám do písně zasahovat. Když jsem nakonec vstoupila na pódium, děti z toho měly velikou radost.

Naše společné vystoupení bylo zařazeno až na závěr celé vánoční besídky, a tak nám zbývalo jen pár minut. Vtom dorazil můj tatínek, který přišel s nápadem, že bych mohla zazpívat velice známou vánoční skladbu Silent Night. Domluvili jsme se s panem režisérem, který souhlasil.

Hned jsem měla v hlavě krásnou představu o tom, jak by tohle společné vystoupení mělo vypadat. Mezitím, co taťka utíkal za panem zvukařem odevzdat nahrávku s podkladem, jsem poprosila paní učitelky, zda by se mnou děti mohly zůstat na pódiu během mého vystoupení. Paní učitelky byly velice milé a s úsměvem souhlasily. Měla jsem další hvězdičky v očích a těšila se ještě víc.

A potom přišel ten okamžik, kdy jsem byla pozvána za dětmi na pódium zazpívat naši společnou koledu. Musím se přiznat, že jsem chvílemi koukala na text – ostuda, protože děti byly připraveny opravdu perfektně (smích). Myslím, že jsme to ale společně hezky zvládly.

Po písni, jsem přebrala mikrofon a uvedla další píseň. Samozřejmě, že jsem obecenstvo seznámila s tím, že o tom děti nevědí, ale věřím, že to hravě zvládnou. V momentě, kdy začala hrát muzika, jsem zvedla obě ruce a ladně s nimi ze strany do strany pohybovala. Děti se hned připojily, jak jsem očekávala, takže jsem se mohla otočit zpět k obecenstvu a užít si naplno svou oblíbenou vánoční písničku. Po doznění posledních tónů písně jsme s chlapci a děvčátky sklidili obrovský potlesk. Věřím, že nás to všechny zahřálo u srdíčka a že jsme z besídky odcházeli s dobrými pocity.

Byla to pro mě veliká zkušenost. Líbila se mi nejen organizace, ale také, s jakou radostí děti zpívaly a jak zvládly své vystoupení. Paní učitelky byly velice milé, stále na děti dávaly pozor a staraly se o to, aby bylo vše v pořádku. Jsem ráda, že jsem tímto způsobem mohla splnit svoji praxi a zároveň strávit velmi příjemné odpoledne v tak příjemné společnosti.