Vánoční besídka

01.03.2012 07:21

Monika Bagárová, studentka Střední pedagogické školy na Mendlově náměstí, líčí ve svém pedagogickém deníku zážitek z praxe.

Vánoční besídka

(Úterý 20. 12. 2011, 13.00–14.30 hod)

Dorazila jsem z náročné cesty zpět do Brna na vánoční besídku dětí prvního až třetího ročníku Anglické základní školy na Mendlově náměstí.

Mým úkolem bylo zazpívat s dětmi vánoční koledu a rozdat pár podpisů, kdyby děti měly zájem. Když jsem vešla do dveří, děti si mě hned všimly a krásně mě přivítaly s žádostí o podpis a fotografii. Hned jsem mezi nimi dostala krásné místečko. Utvořily kolem mě kruh a postupně diktovaly svá jména. Mile mě překvapilo, že si pro podpis chodilo stále více dětiček. Žádaly mě, zda bych jim mohla dát věnování a další kartičku s podpisem i pro jejich rodiče, sourozence či prarodiče. To bylo moc milé.

Po půlhodinovém podepisování měly děti pěvecké vystoupení, na které se moc těšily a opravdu se na něj pečlivě připravovaly. Tak jsem ze zákulisí koukala a držela palečky. V polovině písničky začalo něco šíleně hučet. Děti byly v šoku, ale zpívaly dál. Zachovaly se velice profesionálně. Napadlo mě, že bych jim měla pomoci, ale pořád jsem váhala, zda jim mám do písně zasahovat. Když jsem nakonec vstoupila na pódium, děti z toho měly velikou radost.

Naše společné vystoupení bylo zařazeno až na závěr celé vánoční besídky, a tak nám zbývalo jen pár minut. Vtom dorazil můj tatínek, který přišel s nápadem, že bych mohla zazpívat velice známou vánoční skladbu Silent Night. Domluvili jsme se s panem režisérem, který souhlasil.

Hned jsem měla v hlavě krásnou představu o tom, jak by tohle společné vystoupení mělo vypadat. Mezitím, co taťka utíkal za panem zvukařem odevzdat nahrávku s podkladem, jsem poprosila paní učitelky, zda by se mnou děti mohly zůstat na pódiu během mého vystoupení. Paní učitelky byly velice milé a s úsměvem souhlasily. Měla jsem další hvězdičky v očích a těšila se ještě víc.

A potom přišel ten okamžik, kdy jsem byla pozvána za dětmi na pódium zazpívat naši společnou koledu. Musím se přiznat, že jsem chvílemi koukala na text – ostuda, protože děti byly připraveny opravdu perfektně (smích). Myslím, že jsme to ale společně hezky zvládly.

Po písni, jsem přebrala mikrofon a uvedla další píseň. Samozřejmě, že jsem obecenstvo seznámila s tím, že o tom děti nevědí, ale věřím, že to hravě zvládnou. V momentě, kdy začala hrát muzika, jsem zvedla obě ruce a ladně s nimi ze strany do strany pohybovala. Děti se hned připojily, jak jsem očekávala, takže jsem se mohla otočit zpět k obecenstvu a užít si naplno svou oblíbenou vánoční písničku. Po doznění posledních tónů písně jsme s chlapci a děvčátky sklidili obrovský potlesk. Věřím, že nás to všechny zahřálo u srdíčka a že jsme z besídky odcházeli s dobrými pocity.

Byla to pro mě veliká zkušenost. Líbila se mi nejen organizace, ale také, s jakou radostí děti zpívaly a jak zvládly své vystoupení. Paní učitelky byly velice milé, stále na děti dávaly pozor a staraly se o to, aby bylo vše v pořádku. Jsem ráda, že jsem tímto způsobem mohla splnit svoji praxi a zároveň strávit velmi příjemné odpoledne v tak příjemné společnosti.

Fotogalerie: Vánoční besídka