Fyzika je často plná vzorečků a počítání, ale nejdůležitější roli v ní plní pokusy, které teoretické znalosti propojují s praxí. Do experimentování a měření jsme se pustili ve třídách SX AM + IV. AM a 2. AM – úkolem studentů bylo změřit tzv. tepelnou kapacitu nádoby, která udává, kolik tepla je třeba jí dodat, abychom ji ohřáli přesně o 1 °C.
Samotné měření není příliš obtížné a stačí nám k němu vlastně jen teploměr. Situaci ale měli žáci zkomplikovanou tím, že jsem jim neřekl, jak na to – studenti museli sami z nabytých znalostí vybrat ty, které potřebují, vhodně je zkombinovat a pak ještě vymyslet, jak získat potřebná data. A nakonec ještě samozřejmě tato data zpracovat a vypracovat o měření protokol.
Může se zdát, že to není zase taková „velká věda“, ale musím upozornit, že vymyslet bez přípravy vhodný postup experimentu není v žádném případě triviální záležitost, a přiznávám, že jsem byl překvapen, že všechny pracovní skupiny se tohoto úkolu zhostily velmi dobře a nakonec je všichni zdárně vyřešili.
Z fotografií je vidět, že studenti pracovali se zápalem a že je práce s moderním vybavením (teplotu jsme měřili digitálně pomocí teploměrů PASCO propojených s počítačem) bavila. První skutečně vědecké krůčky tedy máme za sebou a uvidíme, jak budou vypadat ty následující.
Mgr. Pavel Sikora
vyučující fyziky ve třídách SX AM + IV. AM a 2. AM
