Čtvrteční podvečer dne 16. května 2013 byl pro naši základní uměleckou školu obzvlášť výjimečný. Patřil totiž Jarnímu koncertu, který se konal v sále Otakara Motejla (budova veřejného ochránce práv). Tento koncert spolu s vánočním koncertem patří každý školní rok k těm nejdůležitějším v životě školy, už jen proto, že využíváme slavnostního prostředí výše zmíněného velkého sálu či zvukové techniky, kterou máme běžně dostupnonu jen v omezené míře.
Celý večer byl provázen mluveným slovem, kterého se za žáky školy ujala Sabina Šlachtová, studentka literárně dramatického oboru, za učitele a ostatní pracovníky školy pak p. uč. Klára Roztočilová. Ještě před slovním úvodem jsme však nechali promluvit to nejdůležitější pro onen večer – hudbu. Jako první skladba zazněla Intrada v podání flétnového komorního souboru (Jan Horáček, Eva Rojíčková, Veronika Štěrbová a p. uč. Tomáš Němec) a po oficiálním přivítání z úst pana zástupce generálního ředitele J. Brycha se již koncert rozběhl naplno. Flétnový soubor byl po uvedení Sarabandy vystřídán komorním souborem (Eva Rojíčková, Kateřina Langrová, Jan Malachta, Jan Horáček, Miriam Matisová, Kateřina Janáčková) vedeným p. uč. Kateřinou Matisovou, která si společně se svými žáky připravila barokní tance Entreé, Polonaise, Bourreé a lidové písně Rekrutská a Duj, duj, dešťu duj. Práce vedoucího podobných seskupení, jako je právě soubor p. uč. Němce či p. uč. Matisové je velice náročná a zodpovědná, dát dohromady mnohdy věkově i povahově (také nástrojově) nesourodou skupinku dětí a vytvořit tak hodnotný program, jak se to daří právě našim kolegům, je práce vskutku nelehká. O to více si jí ale vážíme a můžeme z ní mít radost právě na koncertech, kde děti předvedou, co se za celý rok se svými kantory naučily. Hodně se toho naučila také žákyně 2. roč. Viktorie Lengálová a její kolega z 1. roč. David Nevím, oba ze „stáje“ p. uč. Moniky Vávrové Filové. Viktorie přednesla lidovou píseň Čerešničky, David Uhlířovu písničku Mravenčí ukolébavka. Tuto sympatickou pěveckou dvojici (ač každý zpíval sám za sebe) vystřídala Lucie Pokorná (3. roč., ped. vedení T. Němec), hráčka na zobcovou flétnu, jejíž skladbu Blue Rag doprovázel jako v předchozích dvou číslech p. uč. Marek Paľa. První z několika čísel, ve kterých se předvedli příslušníci rodiny Čalkovských, velmi dobře známých našemu publiku, byl Hradeckého Myší rock´n´roll, který na klavír bravurně vystřihl Lukáš Čalkovský, žák 5. ročníku, pod jehož vedením je podepsaná p. uč. M. Orská. Trojice Monika Burešová (III. roč., zpěv, ped. vedení S. Kodetová), Klára Burešová (4. roč., příčná flétna, ped. vedení H. Oráčová) a Ondřej Špaček (j.h., klavír) zvolila pro své vystoupení známou skladbu L. Cohena Hallelujah. Hradní tanec Štěpána Raka zahrála na kytaru žákyně 4. ročníku (D. Hanusek) Adéla Mácová, kterou na tamburinu doprovodil L. Čalkovský, následovalo houslové vystoupení Adély Markové, která si spolu se svou p.uč. Jitkou Hruškovou připravila skladbu Procházka N. Rakova, na klavír doprovázel M. Paľa. Tandem spolu se svým panem učitelem T. Němcem vytvořili postupně Pavel Horský (2. roč.) a Markéta Kutějová (3. roč.), kdy první duo interpretovalo anonymní skladbu Prince Rupert´s March, druhé pak Purcellovo Air. Sympatická zpěvačka Viktorie Staňková (3. roč., ped. vedení V. Hrůzová) zazpívala za doprovodu klavíru (M. Paľa) Křičkovu Žežulku a již tu byla první pódiová přestavba. Bylo potřeba přenést do popředí cimbál, neboť v zákulisí se ke svému výkonu chystala mladá cimbalistka Anna Rejdová (2.roč), odchovankyně p.uč. M. Orské, která zahrála skladbu B. Bartóka Fujarová a lidovou píseň V tom klobúckém háji. Následující dvě čísla patřila dvěma sestrám, jedné zpívající a druhé hrající na klavír. Janáčkovu Záři od milého jsme měli možnost slyšet v podání Karolíny Sovové (3. roč., M. Vávrová Filová), a to za klavírního průvodu M. Pal´i; Five valses no.5: Variations B. Brittena suverénně zahrála pak její mladší sestra Markéta Sovová (2. roč., R. Sedláčková). V naší ZUŠ známá houslistka, kterou již několik let vzdělává Z. Klimeš, Sońa Falatková (II. roč.) předvedla Kreislerovu Siciliánu; vystřídal ji neméně známý Filip Dvořák, jemuž p. uč. H. Oráčové vybrala pro tento koncertní večer Habaneru S. Arriagady. Duo Ondřej Janík (6. roč.) – Petra Vlčková (IV. roč, letošní absolventka 2. cyklu) přineslo posluchačům interpretaci Árie M. Tesaře, po níž následovalo pěvecké číslo Anny Tomášové, žákyně 2. roč., ped. vedení M. Vávrová Filová. Píseň skupiny Roxette Listen to your heart doprovázel na klavír M. Paľa. Zřejmě minimalismem inspirovanou klavírní skladbu L. Stirlingové Transcendence bez zaváhání předvedla Lada Šturmová (I. roč., R. Sedláčková) a poté již následovala další větší přestavba podia. Následující číslo totiž patřilo našemu milému a oblíbenému sboru Křečci, který s velkým nasazením a sbormistrovským talentem vede p. uč. Veronika Hrůzová. Sbor řídí od jeho založení, během pěti let existence sboru jím prošlo mnoho dětí, kdy některé zpívají dodnes, přestože odrostli nejvíce zastoupené věkové kategorii – 1. stupni ZŠ. V druhém pololetí si děti se svou sbormistryní již pravidelně chystají hudebně dramatické vystoupení, letos nastudovali dětskou minioperku J. Vávry Sněhurka, kterou s velkou chutí předvedli nadšenému publiku. Tímto se program koncertu přehoupnul do své poslední pětiny, po sborečku vystoupili bratři Tomáš a Lukáš Čalkovští, první z nich se ujal cimbálových paliček, druhý se posadil za klavír a společně zahráli Bleší kankán Emila Hradeckého (oba ped. vedení M. Orská). Koncert pozvolna vrcholil ve vynikajícím houslovém čísle, měli jsme možnost slyšet Rej skřítků E. Jenkinsona, který zahrál žák III.ročníku Vít Haičman (Z. Klimeš). Hudební štafetu dále převzal Tomáš Čalkovský (4. roč.), který opět rozezněl cimbál prostřednictvím Preludia Jarmily Mazourové. Závěr patřil mistrům, v tomto případě letošním absolventům Liboru Skokanovi (zpěv, V. Hrůzová), Evě Rojíčková (zobc. flétna, T. Němec), Janu Horáčkovi (zobc. flétna, T. Němec), kteří spolu s p. uč. Vítem Procházkou (fagot), T. Němcem (altová zobc. flétna) a M. Paľou (cembalo) přednesli skladbu H. Purcella Wondrous Machine (jedna z částí Ódy na sv. Cecílii), která opěvuje zázračný nástroj – varhany.
Myslím, že my všichni, kteří jsme se jarním podvečerem postupně ubírali k našim domovům, musíme uznat pedagogickou práci učitelů ZUŠ, kteří důkladně připravili své žáky na tento koncert. Musíme taky uznat krásné výkony všech účinkujících, kteří přistoupili skutečně zodpovědně k veřejné produkci. V neposlední řadě také musíme poděkovat vedení školy, která pomohla tento sympatický večer zorganizovat a všem pracovníkům, ať už pedagogickým či jiným, kteří se na jeho uskutečnění podíleli svou prací (a že jí není málo…). Za sebe mohu říci, že se již teď těším na další možnost poslechnout si pokrok našich žáků, které mohu již nějaký ten rok sledovat. Je vždy velmi potěšující ono zjištění, že jsou i v dnešní době děti, pro které je hudba radostí a v nichž můžeme vidět naději v budoucí muzikantskou generaci, ať už profesionální či amatérskou.
