Absolventský večer 19. 5. 2014 v komorním koncertním sále ZUŠ na Ježkově 9 patřil hned dvěma studijním oborům – literárně-dramatickému oboru a hudebnímu oboru. Za hudební obor vystoupily dvě absolventky a za literárně-dramatický obor absolventka a absolvent, kteří vystoupili v autorské divadelní hře ještě se dvěma mladšími kolegyněmi.
První blok večera patřil absolventkám hudebního oboru Markétě Stehnové (klavír) a Janě Obrovské (kytara). Celý večer otevřela svou hrou Jana Obrovská, připravovaná Marcelou Otčenáškovou, kytarovou skladbou Lettre mi longue (Roland Dyens). Poté nastoupila klavíristka Markéta Stehnová, pod vedením Jany Laslavíkové, se skladbou Vita nuova od Roberta Cacciapaglia. Další vstup patřil opět studentce Marcely Otčenáškové, Janě Obrovské, která okouzlila písní Nothing Else Matters kapely Metallica. A komorní absolventský koncert uzavřela Markéta Stehnová Cacciapagliovou skladbou Seconda navigazione.
V druhé polovině večera jsme měli možnost zhlédnout inscenaci s názvem Případová studie LÁSKA v podání absolventů Tomáše Matúška a Barbory Hanákové a jejich spolužaček Sabiny Šlachtové a Nikol Fialové. Sledovali jsme vědecké bádání nad tématem lásky s velkým nadhledem a humorným přístupem. Už samotný začátek mohl leckterého diváka vyděsit – herci se po dlouhé době zamilovaného koukání přiblíží k jednotlivým divákům a vyznávají jim lásku.
Celá vědecká studie zkoumá tři vztahy – tři zkušenosti jednoho mladého muže Vincenta. První zkušenost – s dívkou poblázněnou sledováním amerických romantických filmů – byla pojata
s velkou nadsázkou a hrána s těžkou ironií. „Ach, Vincente, vidíš tamty dvě rybky, jak plavou
bok po boku? Doufám, že i my budeme jednou takto plavat!“ „Vinci, já letím.“ „Eliško, složil
jsem ti báseň. Růže jsou růžové, fialky fialové, jsi moc krásná, miluji tě!“ V průběhu ale vyplouvá na povrh, že celý vztah se buduje pouze v Eliščině hlavě a Eliška jej ukončí dříve, než opravdový vztah vůbec začne.
Druhý případ se přesouvá už do reálného života – Vincent a Tereza. Vědci tu mohou zkoumat rozdílnost toho, co na prvním rande říkáme a co nám doopravdy běží hlavou. Za pomoci jednoduchého hereckého triku – štronza a přiložením dřívka k hlavě jsme se dozvěděli jejich myšlenky. Poslední studie se věnovala poetické podobě lásky. Prostřednictvím veršů, pohybu, zvuků a především mnoha metafor a znaků jsme nahlédli do vztahu Vincenta a Amálky. Tady
se inscenace láme a začíná nabírat vážnější charakter.
Závěr inscenace pak patří opět vědcům – dozvídáme se závěry, ke kterým během bádání došli.
A vnímavější divák možná tuší, že nahlédl nejen do nějaké vědecké studie, ale do duší herců samotných...
Kateřina H. Chalupníková, vedoucí pedagog LDO a TO
