Vítejte na našich webových stránkách.



Náš skvělý „adapťák“

28.10.2011 09:05

Už v pondělí brzy ráno jsme se celá naše třída 1. AM z GJGM a třída 1. AN z NZG vydali na adaptační kurz. Bylo nám řečeno, že pojedeme vlakem, ale jelikož se objevily menší komplikace, museli jsme část cesty absolvovat autobusem.  Již na začátku jízdy jsme se dobře bavili, mávali ostatním lidem, no prostě jsme byli v úplné pohodě a smáli se úplně všemu. To jsme ale nevěděli, co na nás čeká ve vlaku. Sice jsme tam neměli moc místa, a to především pro naše krásné dlouhé nožky, ale my si poradili, poskládali jsme si nohy na sebe a bylo po problému. Když jsme konečně přijeli do naší cílové stanice, čekala nás ještě cesta pěšky do Petříkova. Na směrových turistických tabulích bylo napsáno, že půjdeme 2 km a podle mého názoru to byla nekonečná cesta a ještě k tomu stále vedoucí do kopce. Když jsme konečně dorazili na naši chatu, ulevilo se nám, že již nemusíme nikam dále chodit a můžeme si konečně odpočinout. Na pokoji jsme byly všechny holky z naší třídy, takže jsme si mohly pěkně o všem povykládat a pořádně všechny naše nové zážitky rozebrat. Po obědě nám začal plánovaný program. První hra byla na zapamatování. Museli jsme si zapamatovat jméno každého přítomného a říct co kdo má rád. Odpoledne jsme od našeho pedagogického dozoru dostali návrh, že můžeme jít na bowling. Této nabídce odolat nešlo.  Na začátku to skoro nikomu moc nešlo, ale byl i jedinec, který hodil sedm krát po sobě nulu. Když jsme se vrátili z bowlingu, byla večeře a my měli zbytek večera osobní volno. Druhý den po snídani byla první hodina, která nás měla inspirovat “jak se učit“. Po obědě jsme se vydali na malou procházku, ale vzhledem ke skutečnosti, že jemně pršelo, daleko od chaty jsme nedošli a začali hrát hru. Dostali jsme úkol stoupnout si na provázek, který stál na zemi a podél něho se poskládat do řady podle toho jak jsme velicí. Museli jsme mít aspoň jednu nohu na provázku. Poté jsme byli rozděleni do dvojic podle toho, vedle koho jsme stáli a začínali nás postupně pouštět zpět k chatě. V těchto dvojicích jsme měli za úkol zjistit informace, co jsme dostali napsané na lístečku a zapamatovat si je. Po návratu na chatu jsme měli volno až do večeře. Po večeři se všechny dvojce představovaly. Jelikož jsme byli strašně hodní, posunuli nám profesoři večerku a mohli jsme si ještě chvíli povídat a tak se lépe seznámit s ostatními. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední noc společně zde strávenou, domluvily jsme se s holkami, že si koupíme hodně dobrot. Hodovaly jsme skoro celý večer a potom jsme si ještě povídaly dlouho do noci. Poslední den po snídani, jsme si dopoledne s třídou malovali ostrov, mělo tam být vše, co potřebujeme k přežití. Po obědě jsme si všichni sbalili věci a připravili se na odchod. Dohráli jsme poslední společenské hry, dostali jsme poslední instrukce, jak se máme správně učit a vyrazili na cestu. Cesta zpět vedla z kopce, takže se šlo mnohem lépe. Na nádraží jsme si ještě udělali poslední fotky na památku a pak už jsme seděli ve vlaku a mohli v polospánku nechat plynout čas, který nás pomalounku dostával do našeho Brna. Po příjezdu do Brna jsme si zašli na pořádnou baštu do „mekáče“. Náš „adapťák“ proběhl v pohodě, i když počasí nám příliš nepřálo. Získali jsme spoustu nových poznatků a celkově jsme se více poznali.  

Eva H.

Fotogalerie: Náš skvělý „adapťák“