Vítejte na našich webových stránkách.



LVK – Petříkov (26. 1. – 1. 2. 2013)

12.03.2013 08:34

Někdy kolem poloviny listopadu jsme se dozvěděli o tom, že naše škola pořádá lyžařský kurz v Petříkově. Velká většina z nás odevzdala přihlášky a zaplatila, ale před odjezdem přeci jen pár lidí onemocnělo.

V sobotu ráno jsme byli nastoupeni před školou se svými trošku vynervovanými rodiči. Naše rodinky jsme opustili celkem na sedm dní. Když jsme seděli ve vyhřátém autobuse, s úsměvem na tvářích k nám promluvila paní profesorka přes mikrofon, aby tímto oficiálně zahájila lyžařský kurz. Cesta probíhala klidně. Po cestě jsme koukali z oken ven na krásné zasněžené pláně, zmrzlé větvičky a obrovské rampouchy, co visely z okapů tajuplných chatiček. Na místo jsme dojeli někdy kolem půl dvanácté. Nastal trošku zmatek, všichni se hrnuli z autobusu ven a potom ke svým zavazadlům a následně i k lyžím nebo snowboardům.

Odpoledne nás čekalo rozřazení do družstev. Když jsme konečně stáli všichni na svahu, atmosféra se zdála být trošku napjatá. Ale po pár jízdách už to bylo skvělé.

Jezdili jsme každý v nějakém družstvu a myslím, že si to všichni užívali. Po lyžování jsme dostali vydatnou večeři a osobní volno, které jsme využili každý dle libosti. Jak už to tak ale na lyžácích bývá, někteří z nás udělali malé problémy a porušili tak pravidla. Kantoři k nám ale byli shovívaví a drobné prohřešky nám odpustili.

Jeden den jsme si měli vybrat, jestli chceme jít hrát bowling nebo si zaplavat. Většina z nás dala přednost bowlingu. Myslím, že jsme si ho všichni náležitě užili. Co se týče úrazů, byly jen dva a to překvapivě ne z lyžování, ale kvůli zrádným bowlingovým koulím.

Za ten týden, co jsme lyžovali, jsme zkusili snad všechny terény, co jdou. Jezdili jsme ve sněhu upraveném, hlubokém i po ledovce. Jezdili jsme v dešti za sluníčka i ve vánici. Žádné počasí nás neodradilo od toho, abychom nešli na svah, a tak to má být!

Lyžák jsme se rozhodli ukončit trochou hudby a tance, po kterém jsme byli všichni tak vyčerpaní, že jsme šli hned spát. Další den ráno ještě někteří balili věci, ale šlo to ráz na ráz a za chvíli se nakládalo do autobusu. V autobuse jsme někteří byli zklamaní, že už to končí, ale jak se říká: Když něco končí, nové začíná.

Eliška Marešová – I. A-M

Fotogalerie: LVK – Petříkov (26. 1. – 1. 2. 2013)